Špičák, Geisskopf, Saalbach, Leogang, Wagrain, Planai, Semmering a návrat do Geissu.

Tři týdny, 7 bikeparků,

Část IV., Semmering, návrat do Geissu a konec…

Do Semmeringu dorážíme za tmy, zakempíme (opět na punx pod lanem) a sme zvědaví, co nás zítra čeká. Tenhle bikepark je pro mě asi nejvíc rozporuplnej. Do teď nevím, jestli ho mám ráda a nebo ne. Sem hodně zvědavá, jaký to bude, až se sem vrátím s větším a lepším skillem. První jízdu volíme po modrý (nic moc – nuda nuda nuda nuda nuda) a tak druhou už jdeme na to. Chvílema je to super (zábava), chvílema se mi to vůbec ale vůbec nelíbí. Kuba je očarován, já se další jízdu úspěšně někam ztrácím. Kuba blbne (skáče lavice, wallrid – já se dívám a fotím). Párkrát si to ještě sjedu, Kuba mě hecne ke skoku (s toho mám radost – i když sem srabácky dala jen ten nejmenší ze tří) nechám Kubu vyskákat, dáme dalších pár jízd (Kuba mě vezme na lávky, kde mám strach a necítím se zrovna ok – Kuba je z lávek nadšen a tak ho nechám, ať si to užívá sám). Jdu si odpočinout, večer řídím, čeká nás v noci velký přejezd. Čas je na naší straně, do konce dovči ještě pár dní, tak jsme se rozhodli, že pojedeme změřit síly zpátky na Geisskopf, ať víme, kam jsme za ty 3 týdny pokročily.

http://www.bikeparksemmering.at/de/bikepark/

Do Geissu dorážíme kolem 4.00 ranní (uf), takže rovnou do spacáku. Vše, jak má být (zima). Ráno se rozjezdíme na Flow Country a Kuba opět píchá dvacítku (pozn. Kuba: tak a jsme u toho, tady jsem píchnul naposledy a konečně tam nacpal tu 1,8 duši, kterou jsem koupil v Laogangu, pzn. Šárka – nakonec sme s Kubou přišli na to, že to s těma dušema bylo úplně ale úplně jinak, ale to by vydalo na samostatnou kapitolu.). Společnost nám vedle nás dělá strašidelný biker, co má krutou po domáckou udělanou integrálu, ve ketré vypadá jak hanibal (podle mě je to kombinace helmy a struhadla… fakt nekecám)– respekt !!! a nosí černé pytle do lesa (???) A tak v noci, u ohně s vínem přijde na řadu vytváření stašidelných legend o „Vrahovi“ z Geissu. Další den se jezdí ještě mnohem mnohem líp a i Já (pozor) sem tam něco dolítnu (z toho mám ohromnou radost). Odpoledne však přijdou bouřky, a tak se chvíli schováváme ve stanu (paříme Magicky o sušenky – pivka došli). Déšť nepřestává, a jelikož jsme celý tři týdny byli (až na koupi piv, vín a jídla) spořivý, rozhodneme se pokořit město a sežrat nějakou obr pizzu. Po návratu zjišťujeme skore – vytopený stan. Kubův spacák naštěstí částečně suchý, tak zalézá do něj. Já si na sebe beru všechno suché oblečení (a nějaké půjčuju od kuby) a jdu spát do auta. Zima mi není, takže pohoda. Zapínám po dlouhé době mobil, píšu do ČR, že sem živá a hlavně že sem dolítla lavici, žejo. Odpovědí dostávám jen to, že má takhle chcát ještě min. 2 dni… No co, ráno to balíme na Prahu, alespoň budeme mít 1 den aklimatizaci, než se vrátíme zpátky do reality…

A to je vše. Užili sme si 21 dní pohody a ježdění. Jen ten návrat do reality, věřte – opravdu bolel !

Příspěvek TŘÍTÝDENNÍ GRAVITY TRIP 2012 – ČÁST IV. pochází z GRAVITY SCOOTERS

Špičák, Geisskopf, Saalbach, Leogang, Wagrain, Planai, Semmering a návrat do Geissu.

Tři týdny, 7 bikeparků,

část III., Wagrain, Planai

Počasí nepřeje ani ve Wagrainu, tak po příjezdu míříme bez Graviťáků zase na ty výhledy…Kuba fotí obrovskej gigantickej mrak (asi jediná věc, co je vidět),nacházíme opuštěnou bezovou šťávu(vypadá že tam byla tak měsíc-pecka bereme, jsme chudý) a je nám zima, tak to balíme pod lano na horkou čokoládu..(pozn. Kuba: při horký čokoládě vylejzá slunce). Druhý den je parádně (až moc… 38 stupňů ve stínu) a de se jezdit. Hned první jízdu si tenhle park zamilujem! Pro mě naprostej ideál, rychlost, skoky takový, že je zvládám…nikde šutry, žádný (teda ne tak velký) rolety, naprosto super obrovskej wallride….yes! Po Saalbachu velmi milé překvapení (pro nás pro oba). Jezdíme celej den, nepadáme a já cejtím, že sem na tom zas o něco líp (o Kubovi nepíšu páč ten dává prostě pořád, ale je na tom taky líp – troufá si na čím dál tím větší pasti). Kempíme u fotbalového hřiště a využíváme teplé sprchy zadarmo (docela příjemná změna – oproti mytí se v potoku nebo na Bike washi (pouze studená), či hledání různých benzín se sprchou, nebo stání mega fronty v Leogangu na sprchu za 2E,kde sme se rozhodli být spořivý a stihnout se v ní během těch pár minut co teče teplá vystřídat). Plus má tenhle park i to, že koncentrace bikerů a turistů je oproti Saalbachu a Leogangu nula, což nám vyhovuje. Lidí už bylo dost. Tenhle bikepark nás baví a tak se rozhodnem chvíli se zdržet. Po ježdení odpoledne pro zpestření volíme procházku po hřebenech – s cílem umělé jezero. I přes neskutečně studenou vodu se koupeme a užíváme naplno pauzy. Další den je Kuba znaven (fucking pussy), a tak jezdím s panem Žábou (takovej veselej zelenej biker, co si mě a mýho Gravity Iron Colse natolik oblíbil, že mě sleduje i do lanovky. Jinak jezdí za mnou (což nemám ráda, nechávat někoho za sebou na brzdách, a že musel brzdit asi dost) a nátačí si nějaké (nejspíš mě) videa na svoje go-pro.Pár dalších super dní za náma a i když se nám z Wagrainu nechce, vyrážíme směr Planai.

http://www.bikewagrain.com/de/

Do Planai dorážíme odpoldne, necháváme auto někde ve městě a deme na průzkum. Hodní kluci v servisu nás ujištují, že kempit můžeme zadarmo v garážích. Přeparkujeme, omrkneme trasu (zdá se být až neskutečně dlouhá) a druhý den jdeme na to. Trasa opravdu dlouhá je, na mě až moc. Volíme první jízdu rovnou shora. V jedné z pauz Kuba omylem odkládá rukavici na kotouč, ta se kněmu úspěšně přiškvaří, hehe. Trasa to ani není tak náročná na pasti a překážky, spíš na dýlku. Parkrát někde upadnu, ale spíš to jsou mé neobratné pády tkz „z místa a z nulové rychlosti“. Je tam jeden super flow úsek, který hodně nadchne Kubu a „lávové pole“ jak sme překřtili místo ničeho s pár skokama. Druhou jízdu začínám mít dost (pozn. Kuba: Fucking pussy?),jsem unavená, dělám chyby, zahazuji někam koloběžku – hejbnu si s řidítkama tak to balíme do servisu (pro změnu)..Kuba jde se mnou (má něco s brzdou – a tentokrát s přední – to že má už pár dní v háji zadní – mechaniku, je jen proto, že si to nenechal před odjezdem vyměnit za hydra, páč je to zevl, a já o tom prej nic nevím – zde podotknu to, že já opravdu o tom všem moc nevím, ale v čem jsem kurva dobrá – je stání na brzdách a o mechanice vzadu – taky sem jí tam měla – vím své, teda hlavně moje ruka, hehe). Cítím se vyčerpaná a tak po třetí jízdě se rozhodnu,že tentokrát budu fucking pussy já, nechávám v tom Kubu samotného a jdu si relaxovat na hřebeny a sbírat borůvky (těch je tam miliony, a jelikož Já i Kuba sme boruvkový, nasbírám nám i kotel do zásoby). V garážích se nám nelíbí, nemáme nějak potřebu vnich trávit další noc a tak to ještě večer balíme směr Semmering.

http://www.bikeparkplanai.at/

Máme před sebou posledních pár dní… nekončíme! Pokračování příště

Příspěvek TŘÍTÝDENNÍ GRAVITY TRIP 2012 – ČÁST III. pochází z GRAVITY SCOOTERS

Špičák, Geisskopf, Saalbach, Leogang, Wagrain, Planai, Semmering a návrat do Geissu.

Tři týdny, 7 bikeparků,…

část II., Saalbach, Leogang a zlý kůň.

Do Saalbachu přjíždíme odpoledne, dáváme malou procházku po stopách Kodoka (pravidlo praví že to přinese dobré počasí – je hnusně). Všude sou borůvky, tak plníme břicha. Za městem nacházíme plac u řeky i s lavičkama = ideální na punx zakempení. Společnost nám ten večer dělá banda místních mlaďochů co přijela pít a grilovat (pozn. Kuba: ve městě totiž probíhají jakési obrovské slavnosti.. vypadá to jak v seriálu Doktor z hor). Ráno sbalíme koloběžky (stan necháváme u řeky) a vyrážíme pokořit Z line – bohužel není ještě dodělaná, a tak dáváme po silnicích tkz. “ na kochačku“ sjezd k protějšímu kopci – Blue line. Tu jsem jezdila rok předtím s Trenérem (Honzin). Párkrát jí sklouzneme a přestává nás bavit.. Stejně už je odpoledne a tak to balíme zase k řece. Druhý den ráno volíme vzdálenější, Milka line (trať inzerovana jako lehká) nás však až na hořejší nudný úsek (proto jí jezdíme jen od půlky)docela baví, Kuba si na ní vychytává pár zábavnejch skoků a já začínám pískat. Balím to do servisu, kde vytřu zrak klukům. Brzdové desky sjeté až na kov (vlastně i ten kov už tam skoro ani nebyl) pořizuji nové, a tyhle pečlivě uschovávám jako suvenýr pro kámoše a bikera… Mosquita. Věřím že tenhle dárek ocení. Kluci nám doporučí kde kempit zadarmo a tak nacházíme nahoře nad městem (ach, ty výhledy) perfektní plac – ohniště, gril a PUMTRACK!

Pivka, kostky, oheň, klasika… spát. Ráno dáme krátký rozjezd na Milce a Kuba mě hecne na protější kopec,na X-line. Tam si stihnu několikrát úspěsně rozbít hubu, a v dolní části sem už tak vyčerpaná, že se snad víc válím než jezdím. Kombinace nízké světlosti koloběžky – mojí neschopnosti pořádně zvedat (a tudíž přelítnout věci po zadnim) a strachu nabrat rychlost udělala své. Jsem v hajzlu (ze sebe) ale co, nevzdávám se. I Kuba se přiznává, že má s tratí problémy (pozn. Kuba: a stejně sem se tam za rok vrátil, je to sice těžká trať, ale se spoustou legrácek), i když to na první pohled rozhodně tak tragicky jako u mě nevypadá. Těším se na pivko a spánek. Druhý den sklouznem dopoledne ještě Milku a přesouváme se přes kopec do Leogangu.

Dáváme pauzu od ježdění, chvíli blbneme na dětském hřišti a vydáváme se vzhůru na hřebeny. Cestou potkáváme zlého koně (nejdřív chtěl sníst můj zelenej batoh, a pak mě) a hodnou ovečku. Výhledy paradní… krása. Kempíme s ostatníma bikerama pod lanem a těšíme se na zítra na ježdění. (rok zpět mě na tenhle kopec vytáh trenér – a tak sem zvědavá, jak sem pokročila, protože tenkrát jakožto skoro začátečník sem dost věcí objížděla a taky hodně moc padala. Musím říct, pokrok se konal, začínáme Flying Ganstrem. Hořejšek už neobjíždím (jako loni) naopak si ho užívám, přichází první část (prudký klopený) dávám bez pádu, pak veselá „rovinka“ nájezd na první les (bez pádu),les – pecka, pak pár lavic (super) další veselá rovinka (kde Kuba úspěšně proráží zadní kolo), druhej les, pohoda a jako dortík fourcros (tam je to neúspěšné pro mě – ztrácím se na fourcrossu). Kuba lepí, a deme na Hangmanna. Kuba od shora, já se přidávám v půlce. Trať celkem v pohodě (vesměs jen klopený, a sem tam ňejaký dropík) a však ústí kdesi daleko od parkoviště, takže závidíme všem těm co mají řetěz (my musíme tlačit). Lepení to vydrží sotva 3 jízdy. Hledáme po servisu naše atypický duše na zadní.(naštěstí jí mají-ale byl to boj (pozn. Kuba: tady Šárka ztrácí paměť… tu zpropadenou duši tam sice měli, ale místo šířky 2,5 měla 1,8 takže sem lepil dál až do geissu, kde sem už ze zoufalství obul tu 1,8 a hle… ona tam vydržela asi rok).Mě začne z brzdy chcát kapalina, nechám kubu jezdit samotného, a mažu do servisu. Kluci to opravěj, ale než se dostanu nahoru – je to prázdné. Jdu znova do servisu, nějak neví co stím, a tak zkušeně dávají tejpu (bohužel moc zkušeností s Tejpováním nemají, než dojedu k parkovišti, protejká to).Vytahuju tedy svojí (řídím se pravidlem, že kde nepomůže tejpa-chce to víc tejpy) a dolazuji to dle svého tejpovacího svědomí (zde jen podotknu že to vydrželo až do konce tripu !! a ještě sem s tím stihla pojezdit na podzim – než sem našetřila na novou ) .Druhý den vyrážíme na svah, párkrát sklouzneme Flying Ganstra (pozn. Kuba: já po jedné jízdě lepim), a však počasí je proti nám, brutální chcavec!!. Rozhodneme se, že tenhle bikepark radši opustíme (škoda, tenhle bikepark nás baví, ježdení super jen sou tam snad všude ale opravdu všude rolety) a ještě odpoledne míříme směr Flaying Mozart, Wagrain.

http://bike.saalfelden-leogang.com/en/bikepark/

Jsme téměř v půli, ale ještě ne pořád v konci. Pokračování příště…

Příspěvek TŘÍTÝDENNÍ GRAVITY TRIP 2012 – ČÁST II. pochází z GRAVITY SCOOTERS