… pokračováni, Třítýdenní Gravity Trip 2012,
Špičák, Geisskopf, Saalbach, Leogang, Wagrain, Planai, Semmering a návrat do Geissu.
Tři týdny, 7 bikeparků,…
část II., Saalbach, Leogang a zlý kůň.
Do Saalbachu přjíždíme odpoledne, dáváme malou procházku po stopách Kodoka (pravidlo praví že to přinese dobré počasí – je hnusně). Všude sou borůvky, tak plníme břicha. Za městem nacházíme plac u řeky i s lavičkama = ideální na punx zakempení. Společnost nám ten večer dělá banda místních mlaďochů co přijela pít a grilovat (pozn. Kuba: ve městě totiž probíhají jakési obrovské slavnosti.. vypadá to jak v seriálu Doktor z hor). Ráno sbalíme koloběžky (stan necháváme u řeky) a vyrážíme pokořit Z line – bohužel není ještě dodělaná, a tak dáváme po silnicích tkz. “ na kochačku“ sjezd k protějšímu kopci – Blue line. Tu jsem jezdila rok předtím s Trenérem (Honzin). Párkrát jí sklouzneme a přestává nás bavit.. Stejně už je odpoledne a tak to balíme zase k řece. Druhý den ráno volíme vzdálenější, Milka line (trať inzerovana jako lehká) nás však až na hořejší nudný úsek (proto jí jezdíme jen od půlky)docela baví, Kuba si na ní vychytává pár zábavnejch skoků a já začínám pískat. Balím to do servisu, kde vytřu zrak klukům. Brzdové desky sjeté až na kov (vlastně i ten kov už tam skoro ani nebyl) pořizuji nové, a tyhle pečlivě uschovávám jako suvenýr pro kámoše a bikera… Mosquita. Věřím že tenhle dárek ocení. Kluci nám doporučí kde kempit zadarmo a tak nacházíme nahoře nad městem (ach, ty výhledy) perfektní plac – ohniště, gril a PUMTRACK!
Pivka, kostky, oheň, klasika… spát. Ráno dáme krátký rozjezd na Milce a Kuba mě hecne na protější kopec,na X-line. Tam si stihnu několikrát úspěsně rozbít hubu, a v dolní části sem už tak vyčerpaná, že se snad víc válím než jezdím. Kombinace nízké světlosti koloběžky – mojí neschopnosti pořádně zvedat (a tudíž přelítnout věci po zadnim) a strachu nabrat rychlost udělala své. Jsem v hajzlu (ze sebe) ale co, nevzdávám se. I Kuba se přiznává, že má s tratí problémy (pozn. Kuba: a stejně sem se tam za rok vrátil, je to sice těžká trať, ale se spoustou legrácek), i když to na první pohled rozhodně tak tragicky jako u mě nevypadá. Těším se na pivko a spánek. Druhý den sklouznem dopoledne ještě Milku a přesouváme se přes kopec do Leogangu.
Dáváme pauzu od ježdění, chvíli blbneme na dětském hřišti a vydáváme se vzhůru na hřebeny. Cestou potkáváme zlého koně (nejdřív chtěl sníst můj zelenej batoh, a pak mě) a hodnou ovečku. Výhledy paradní… krása. Kempíme s ostatníma bikerama pod lanem a těšíme se na zítra na ježdění. (rok zpět mě na tenhle kopec vytáh trenér – a tak sem zvědavá, jak sem pokročila, protože tenkrát jakožto skoro začátečník sem dost věcí objížděla a taky hodně moc padala. Musím říct, pokrok se konal, začínáme Flying Ganstrem. Hořejšek už neobjíždím (jako loni) naopak si ho užívám, přichází první část (prudký klopený) dávám bez pádu, pak veselá „rovinka“ nájezd na první les (bez pádu),les – pecka, pak pár lavic (super) další veselá rovinka (kde Kuba úspěšně proráží zadní kolo), druhej les, pohoda a jako dortík fourcros (tam je to neúspěšné pro mě – ztrácím se na fourcrossu). Kuba lepí, a deme na Hangmanna. Kuba od shora, já se přidávám v půlce. Trať celkem v pohodě (vesměs jen klopený, a sem tam ňejaký dropík) a však ústí kdesi daleko od parkoviště, takže závidíme všem těm co mají řetěz (my musíme tlačit). Lepení to vydrží sotva 3 jízdy. Hledáme po servisu naše atypický duše na zadní.(naštěstí jí mají-ale byl to boj (pozn. Kuba: tady Šárka ztrácí paměť… tu zpropadenou duši tam sice měli, ale místo šířky 2,5 měla 1,8 takže sem lepil dál až do geissu, kde sem už ze zoufalství obul tu 1,8 a hle… ona tam vydržela asi rok).Mě začne z brzdy chcát kapalina, nechám kubu jezdit samotného, a mažu do servisu. Kluci to opravěj, ale než se dostanu nahoru – je to prázdné. Jdu znova do servisu, nějak neví co stím, a tak zkušeně dávají tejpu (bohužel moc zkušeností s Tejpováním nemají, než dojedu k parkovišti, protejká to).Vytahuju tedy svojí (řídím se pravidlem, že kde nepomůže tejpa-chce to víc tejpy) a dolazuji to dle svého tejpovacího svědomí (zde jen podotknu že to vydrželo až do konce tripu !! a ještě sem s tím stihla pojezdit na podzim – než sem našetřila na novou ) .Druhý den vyrážíme na svah, párkrát sklouzneme Flying Ganstra (pozn. Kuba: já po jedné jízdě lepim), a však počasí je proti nám, brutální chcavec!!. Rozhodneme se, že tenhle bikepark radši opustíme (škoda, tenhle bikepark nás baví, ježdení super jen sou tam snad všude ale opravdu všude rolety) a ještě odpoledne míříme směr Flaying Mozart, Wagrain.
http://bike.saalfelden-leogang.com/en/bikepark/
Jsme téměř v půli, ale ještě ne pořád v konci. Pokračování příště…