Po, v poslední době pro mě, klasických ranních peripetiích na Bohdalci jsme v plné sestavě NCSP crew vyrazili směr Brno, Benešov, Votice, Sedlec-Prčice, Monínec. Po sjezdu z dálnice nás čeká klasická zácpa, která zdrží náš příjezd cca o hodinu. Další zpoždění na příjezdu nabíráme snídaní u místního supermarketu. Na místo dorázíme cca v 11? Peklo.
Po skompletování strojů a navlíknutí atrap vyrážíme na lano společně s Mosquitem a Lenkou, kteří dorazili také zábavné poznávací cestě cca půl hodiny po nás. Pod lanem nás čeká překvápko v podobě akce Monínec patří psům – což obsahuje běžecký závody psů a psovodů. Další akcí je venkovní fitness na běžících pásech, ketrý zabíraj víc než polovinu z terasy, která sa o sobě je zmenšená cca na třetinu z důvodu probíhající rekonstrukce (pravděpodobně kanalizace).
Do polední pauzy stíháme dvě jízdy. Na to že sem den před byl poctivě doma, měl snídani doma a u marketu sem celkem dost unavenej (to má na svědomí i skutečnost, že sem ráno vstával moc brzo a navíc zbytečně – blíže viz změna provoizní doby copy general 
). Můj styl jízdy mi připomíná, že jsem na koloběžce nejel asi moc dlouho. Jsem rozklepanej a nemůžu se rozkoukat. První trasu volíme novou odbočku – modrou, která začíná v lese, tzn. po první třetině kopce. Úsek je to pěknej s malejma klopenkama, pidi skokama a jedním přemostěním s dropem. Jak bylo avizováno jedná se o turistickou rodinou trasu což odpovídá skutečnosti. Jelikož jsem ale pořád zmaten ani jsem si nevšiml, že už jedem zase po původní trase. Ta návaznost se mi zdá trochu nepřehledná a nebezpečná s možností srážky – ale je to jenom můj subjektivní názor, který se mi naštěstí nepotvrdil. Další novinkou je dřevěná konstrukce před závěrečnýma lavicema. Tu jsme nakonec s Kubou oba pokořili doletem do dopadu – i když mě to trvalo dlouho a povedlo se mi to jen jednou. Rychlost na lavice je potom ale trochu extrémní a vyvolává přehnaný pocit brždění ale jinak je to super. Poslední výraznou úpravou, kterou jsem zaregistroval, je oficiální otevření tajnýho skoku před poslední lavicí a výjezdem na parkoviště. Jedná se o stejný skok, který jsem objevil náhodou při druhý jízdě loňskýho závodu Monínec Chainless 2014. Zmizel strom vymezující trasu klasickou vlevo a trasu vpravo přes skok. Skok jsem dal hned poprvý i když trochu s nejistotou a obtížema. Kuba ho úspěšně objížděl a na ryclosti mu to asi neubralo – ale i on ví, že skok je prostě „cool“ a „in“ a kdo ví co ještě.
Po polední pouze dáváme ještě další cca 5-6 jízd, klasicky píchám 20-cítku a půjčuju pumpičku od bikerů, který taky lákám na letošní Chainless závody 17.10.. Po tom co zaleze sluníčko za mraky konečně vidím v lese a tak dávám drop, kterej jsem loni nedával a vůbec konečně projíždím tenhle těžkej úsek s nějakou jistotou a rychlostí bez celodenního bloudění a hledání cesty. Mosquit dává drop hned po startu, kterej ale bez šlapání na kole není k překonání a na roztláčení kolobežky není zatím dost místa a taky dává dirtovej rádius, kterej je umístěnej před spodní novou dřevěnou překážkou s doskokem na její horní plošinu.
Po tom co dojezdíme dostáváme sladký zákusky od Lenky – cheesecake a další čímž, se totálně přejídáme. DH pes (černej čokl Krank Shaa a Kuby) se může z tý vůně zbláznit a skoro převrhne Mosquitovo auto, ke kterýmu je přivázanej. Po sbalení valíme směr domů, svatý kopeček včetně nezbytné zácpy a téměř dopravní nehody vlivem zkurveně krátkýho napojovacího pruhu za Voticema.
Výlet byl super i když se objevila spousta rušivých elementů snižujících koncentraci na jizdu a kvalitu samotné jízdy :). Úpravy parku hodnotím velmi pozitivně, jen spodní část mohla zůsta i včetně původního dropu před lavicema ale vzhledem k tomu, že asi budu jezdit přes tu novou dřevěnou megalavici tak mi to asi může být jedno. Těším se na závody!!!
>III<