… pokračováni, Třítýdenní Gravity Trip 2012,
Špičák, Geisskopf, Saalbach, Leogang, Wagrain, Planai, Semmering a návrat do Geissu.
Tři týdny, 7 bikeparků,
Část IV., Semmering, návrat do Geissu a konec…
Do Semmeringu dorážíme za tmy, zakempíme (opět na punx pod lanem) a sme zvědaví, co nás zítra čeká. Tenhle bikepark je pro mě asi nejvíc rozporuplnej. Do teď nevím, jestli ho mám ráda a nebo ne. Sem hodně zvědavá, jaký to bude, až se sem vrátím s větším a lepším skillem. První jízdu volíme po modrý (nic moc – nuda nuda nuda nuda nuda) a tak druhou už jdeme na to. Chvílema je to super (zábava), chvílema se mi to vůbec ale vůbec nelíbí. Kuba je očarován, já se další jízdu úspěšně někam ztrácím. Kuba blbne (skáče lavice, wallrid – já se dívám a fotím). Párkrát si to ještě sjedu, Kuba mě hecne ke skoku (s toho mám radost – i když sem srabácky dala jen ten nejmenší ze tří) nechám Kubu vyskákat, dáme dalších pár jízd (Kuba mě vezme na lávky, kde mám strach a necítím se zrovna ok – Kuba je z lávek nadšen a tak ho nechám, ať si to užívá sám). Jdu si odpočinout, večer řídím, čeká nás v noci velký přejezd. Čas je na naší straně, do konce dovči ještě pár dní, tak jsme se rozhodli, že pojedeme změřit síly zpátky na Geisskopf, ať víme, kam jsme za ty 3 týdny pokročily.
http://www.bikeparksemmering.at/de/bikepark/
Do Geissu dorážíme kolem 4.00 ranní (uf), takže rovnou do spacáku. Vše, jak má být (zima). Ráno se rozjezdíme na Flow Country a Kuba opět píchá dvacítku (pozn. Kuba: tak a jsme u toho, tady jsem píchnul naposledy a konečně tam nacpal tu 1,8 duši, kterou jsem koupil v Laogangu, pzn. Šárka – nakonec sme s Kubou přišli na to, že to s těma dušema bylo úplně ale úplně jinak, ale to by vydalo na samostatnou kapitolu.). Společnost nám vedle nás dělá strašidelný biker, co má krutou po domáckou udělanou integrálu, ve ketré vypadá jak hanibal (podle mě je to kombinace helmy a struhadla… fakt nekecám)– respekt !!! a nosí černé pytle do lesa (???) A tak v noci, u ohně s vínem přijde na řadu vytváření stašidelných legend o „Vrahovi“ z Geissu. Další den se jezdí ještě mnohem mnohem líp a i Já (pozor) sem tam něco dolítnu (z toho mám ohromnou radost). Odpoledne však přijdou bouřky, a tak se chvíli schováváme ve stanu (paříme Magicky o sušenky – pivka došli). Déšť nepřestává, a jelikož jsme celý tři týdny byli (až na koupi piv, vín a jídla) spořivý, rozhodneme se pokořit město a sežrat nějakou obr pizzu. Po návratu zjišťujeme skore – vytopený stan. Kubův spacák naštěstí částečně suchý, tak zalézá do něj. Já si na sebe beru všechno suché oblečení (a nějaké půjčuju od kuby) a jdu spát do auta. Zima mi není, takže pohoda. Zapínám po dlouhé době mobil, píšu do ČR, že sem živá a hlavně že sem dolítla lavici, žejo. Odpovědí dostávám jen to, že má takhle chcát ještě min. 2 dni… No co, ráno to balíme na Prahu, alespoň budeme mít 1 den aklimatizaci, než se vrátíme zpátky do reality…