K dokončení toho co se dělo v Serfausu se dostávám při odpolední (celodenní) siestě na kempu v Saalbachu. Takže po tom co skončila jezdit lanovka jsem dal ty lávky nad lanovkou jak sem psal minule a dojel ke Kubovi co se válel na sedačce pod lanem s dotazem kde má chrániče. Předtím sme se domlouvali, že dáme nějaký fotky na srandách nad lanem. Moc se mu nechtělo ale nakonec se za deset minut vrátil se vším co potřeboval včetně foťáku. Prej to vypadalo komicky, když všichni bikeři chrániče sundavaj a on se do nich navlíká. Takže sme po vytlačení stroje do kopce oba dali jak dirtový skoky tak já potom i lávky a máme to natočený i nafocený. Fotky z posledního dirtu vyšli celkem pěkně, videa jsou trochu rozklepaný ale je to z ruky bez stativu tak co dělat :). Po doježdějí dáváme punkovou sprchu – kluci si sešli dolů k potoku já jen na bikewash, balíme věci, Lukáš pomáhá roztláčet rakušákům jejich ford džípa a dostává pivko, stavíme na benzině pro dálniční známku a nanuka a vyrážíme. Cestou sem psal předchozí pasáž reportu a na odpočívadle benzině McDonalda/Shell sme zanechali co tam patří, odpadky. Cca v jedenáct dorážíme do Saalbachu. Nalezení místa na spaní – vysněný kemp s pumptrekem bylo pro kluky hračkou. Byly tady před lety a tak i po tmě věděli kudy kam. Místo sem za tmy samozřejmě vůbec nebyl schopen jakýmkoliv způsobem popsat tak jsme jen vybalili partystan, Lukáš postavil malej stan a šel hned spát. Bolest hlavy ho stále neopouštěla. Já s Kubou sme začali štípat místní dřevěný palety pravděpodobně na spálení určený a rozdělali sme grill. Po dlabanci sme to hned zalomili cca v jednu v noci. Bohužel nás v noci probudil déšť, kterej se ze začátku zdál v pohodě ale jak začalo zatejkat tak sme se sbalili a přesunuli se do auta kde sme přečkali celou následující bouřku a zůstali tam až do rána. Ráno se budíme do začínajího vedra a koukám co se venku děje. Na pumptreku je bikeschule a tak snídani trávíme sledováním trápení budoucích bikových dávačů. Kuba přichází s návrhem, že Lukáše, kterýho měl další den hodit do Salzburku na bus, hodí do Prahy kde si vyzvedne Šárčinu koloběžku a vrátí se do Saalbachu kde já budu celej den dračit na lajnách který neznám. Moc se mi to nelíbí bejt tady sám ale vidina toho, že pak bude mít Kuba na čem po zbytek tripu pokořovat pekla co nás určitě čekaj a na který se těšíme s plánem souhlasím (beztak nemám na výběr a střídat se na jedný koloběžce je taky docela opruz). Zevlíme zbytek dne a zkoušíme i pumpovat na kolech na místním treku. (6.7. >III<)
Předchozí dny byli dost hektický a bez času na sepisování takže tahle část asi nebude obsahovat všechno co se nám přihodilo páč to sepisuju tři dny nazpátek. Jedno mají ty dny společný. Tím je přírodní zápach, pro někoho vůně, zvířat. Prostě všude je cejtit koňskej nebo kravskej trus.
Takže zpět do děje. Po rozhodnutí z předchozí části (cetsa Lukáše a Kuby do Prahy) se nakonec rozhodnutí upravuje na to, že jedeme do prahy zpátky všichni tři a pak se buď s Kubou budeme vracet v noci nebo ráno v Praze dokoupíme co nám chybí a pojedeme přes den. Druhá varianta nakonec vyhrává a tak Lukáš odřídí cestu do Prahy (dle nejchytřejší navigace přes Mnichov) a já druhej den zpátky do Saalbachu (tentokrát zase podle navigace ale přes Linz). Po obě cesty je úmorný vedro. Lukáš končí doma a určitě si užívá tolik vysněnou koupel ve vaně (jeho koupačky v potoce v Serfausu v ledový vodě už mu asi stačili). Já sem doma a Kuba se Šárkou končej ve 4ce a pak ještě doma až do ranních hodin. To se podepisuje na ranním odjezdu, kterej měl bejt před sedmou z Bohdalce ale protahuje se páč nemůžu Kubu po telefonu vzbudit. Nakonec vše řeší Zlata a tak se balíme a po nákupu v Kaufáči vyrážíme. Kuba dospává a na Dvořišti nakupujeme naše oblíbený Smažáky (smaženej obalovanej sejra v housce). Dorážíme do Saalbachu, nalezneme parking, nastrojíme se do atrap a šup na poslední lano. Tam v 16:20 zjišťujeme, že lano maká jenom do 16:15!!! Nasraný to balíme. Kuba zkouší sehnat někoho na spravení náboje na předním kole Šárčiny koloběžky ale marně. Trestáme proto Saalbach krádeží pitný vody z pramene do kanystru a jedeme do Wagrainu.
Tam dáváme gril sledujem trénik fotbalistů s nervózním a uřvaným trenérem a celkem brzo usínáme únavou z cestování Alpy/Praha tam a zpět za dva dny včetně spánkovýho deficitu mezi oběma cestama. Ovšem, že počasí nás má rádo a tak se v noci spouští světelná přehlídka, přestřelky mezi kopecema kolem Wagrainu což znamená bouřku jako blázen. Kuba mizí do auta, já si ale stěžuju na bolesti zad a zůstávám pod sníženým stanem a hlídám aby mi nenateklo do spacáku, což se povede a ráno se budím suchej. Ovšem, že se nebudím sám od sebe ale budí mě nějakej dětskej tábor, kterej na hřišti trénuje rugby a stále více nahlas vykříkuju „šmucik, šmucik“, což ale s Kubou nebereme na sebe a zdárně ignorujeme. Záchody otevřený nejsou a tak Kuba běží na WC u lanovky, kde ale zjišťuje, že dneska je bikepark zavřenej. Po komunikaci s nejezdícím kapitánem (Shaa) vyrážíme směr Planai.
Tam parkujeme v garážích cca kolem poledne, chvíli vočumujeme a vyrážíme v atrapách na lano. To letí do dost prudkýho kopce s mezistanicí ale my valíme až nahoru (možná se v mezistanici ani vystupovat nedalo). Kuba měl už ponětí o co jde ale já nevěděl vůbec nic a tak sem byl překvapenej jakým způsobem se dají taky tratě pro začátečníky dělat. Celkem prudký pasáže se střídaj s měkejma klopenkama, před kterýma jsou samozřejmě skoky takže do zatáček se tady asi nebrzí. Trochu horor ale nakonec sme si trasu celkem oblíbili. Několik hluchých přejezdů mi ani nepřipadalo moc na škodu, krajina je nádherná. Jezdili sme pouze modrou nazvanou Rookie a bejt tam dýl tak by se na ní díky zapamatování dalo vyřádit víc. Ale díky naší snížený kondici další nocí s málo spánku nás trasa dolů dost vyčerpávala. Při druhý jízdě Kuba zjistil prázdnou duši cca ve 2/3 trasy. Takže zbytek dojíždím sám a vracím se s již jednou vyzkoušeným batohem posichrovaným hliníkovou páskou aby nevyskočila pumpička. Trasu dávám na jeden zátah a je to cejtit jak v rukou tak v kolenou. Po opravě dojíždíme dolů a dáváme krátkou pauzu protože se nějako začíná zatahovat. Po chvilce se počasí z našeho pohledu umoudří a my vyrazíme na lano. Cestou lanem nahoru sledujeme jak do údolí vstupuje mlha a před příjezdem do horní stanice začne pršet. Nahoře zjistíme, že teplota je jen 11°C což je oproti 25°C dole celkem citelnej rozdíl. Sledujeme jak řádí bouřka a ani za mák se nám nechce jet dolů. Po cca půl hodině přestává konečně pršet a tak vyrážíme na už tak měkkou trasu, která je navíc teď plná vody. Je to celkem sranda a s úsměvem vzpomínáme na Shaa, která jízdu v blátě a za deště miluje. Nejlepší pasáž je samozřejmě objezdový úsek z důvodu stavby nějaký cesty, kterej vede po trávě. Naštěstí sme už zdatný sjezdaři a tak ten nejklouzavější úsek dáváme bez pádu. Samozřejmě jsme okamžitě po vjetí z horní stanice promočený a na boardech máme nánosy bláta, který je ostatně úplně všude.
Závěrečnou pasáž, kde jsou skoky nad lanem si ale užíváme ale přesto pro původní myšlenku, že bychom si ten kousek mohli párkrát vytlačit a pořádně si na dvojáky a lavice užít, nemáme pochopení a deme se převlíct do suchýho. Využíváme bikewash, kde se mě nějakej dorosteneckej zájemce dotazuje jak se to na čem jezdíme jmenuje. Dávám potřebný informace a jdeme z Kubou zkusit místní bikeservis kůli opravě náboje v předním kole – opět neúspěšně. Balíme se a vyrážíme směr Wagrain kde jsme nechali stan abychom usušili všechno potřebný a dali další porci grilovaných brambor se zeleninou. Zjišťujem, že nemáme papír a tak loupeme březovou kůru. K údivu, těch, který ji v životě neměli potřebu použít, což jsme oba dva, zapalujeme gril v pohodě (kromě štípání dřeva, který mi dělá tentokrát trochu potíže) a plníme břicha milovanou pochutinou. Po chálce roztápíme pod stanem oheň aby nám mokrý hadry a chrániče do druhýho dne doschli a postupně u ohně usínáme. Ráno nás pro změnu buděj dětský hlasy ale taky pěkný počasí a tak moc neleníme a po snídani započatý kakaem vyrážíme na lanovku. Jsme zvědaví na nově otevřený úsek, který má vést až z horní stanice lanovky. Do teď byla pro sjezd povolena pouze výstupní stanice cca v 1/3 kopce. Nyní pokračujeme až nahoru. Juchů. Nahoře je krásný výhled ale nás zajímá hlavně trasa. K našemu překvapení je však povrch skoro do detailu podobný tomu, co jsme pokořovali předchozí den v Planai. Měkký klopenky, skoky před nima a k tomu, ještě pasáže plný kořenů a kamenů, který v tuhle hodinu a v lese jsou mokrý. Takže plni rozčarování … (9.7. >III<)
Předchozí část přerušil příjezd do Semmeringu, kde je totální kosa jakmile zapadne slunce, brrr. Ale zpět k předchozí části takže … hodinu a v lese jsou mokrý. Takže plni rozčarování se dogrcáváme dolů, cestou se Kuba zasekne a já na něj čekám se strachem v očích, že někde píchnul a já budu muset dolů pro vercajk a duši a jet to ještě jednou. Uff po několika minutách kdy už mu jdu naproti se objevuje s hubou fialovou od borůvek. Stavíme teda na chvilku a několik kousků ještě dáváme ale je jich ještě málo. Pokračujeme dolů s jasným rozhodnutím už nahoru se nevracet. Dojíždíme ke známý stanici, kde sme vždycky vystupovali. Zkoušíme kousek, kterej by se dal z mezistanice vytlačit ale je to to samý jak nahoře tak, že nic novýho nás prostě nenadchlo. Jedem dolů a zjišťujeme, že je velká část tras zavřená a to z důvodu bouřky předchozího dne kdy to tady muselo práskat snad na každým místě. První část starý trasy je celkem pěkně upravená a klopenky jsou oproti stavu při video tripu v květnu v perfektním stavu a rychlost je nich až závratná. Bohužel jedna z posledních je rozdrbaná a koukaj z ní kameny, který se nedaj objet a tak tam musíme brzdit a pak už se na původní rychlost světla dostáváme těžko. Přejezd k trase Symphony je uzavřen tak dáváme Lili, na který nás zastavuje po upozornění výstražným hadrem kláda přes celou šířku trasy, kterou musíme přenášet. Na jiný části Lili je zase spadlej vršek stromu takže projíždíme nejdřív přes špičku stromu ležící na zemi a pak kolem jedné větve s odrazem o přilehlej svah. Zbytek je v pohodě a tak zase děsíme bikery, který dojíždíme a oni chaoticky šlapou a nesmyslně smykujou na rovných úsecích. Je to prostě legrace, hehe. Závěrečná část nad lanem tzn. lavice a dřevěná konstrukce je omezená rozjezdem pouze z dřevěných dropů ale ani jedna z těhle překážek prostě v tomhle pořadí a místě nejsou ideální a co sem viděl tak sem byl asi jedinej kdo na nich jezdil. Po tom co se otevře Symphony ji dáváme ale tady není žádná změna, spíš jenom oživení oproti Lili. Co mě totálně zklamalo bylo zrušení houpačky na horní stanici lanovky. Je pěkný, že přidali dvě kraťoučký (cca 3-5m) trasy z dřevěných lávek ale zrušit houpačku!?! PROČ!!!!???
S ježděním končíme zavčasu abychom stihli sprchu pod lanem, kterou už oba celkem potřebujeme, balíme cajky a valíme směr Semmering.