„Největší světová koloběžková výstava se každoročně koná na cyklistickém veletrhu FOR BIKES. Co přinesla letos? Především řadu novinek – koloběžkový boom prostě nekončí…“

Příspěvek Co přinesl koloběžkový veletrh FOR BIKES? pochází z GRAVITY SCOOTERS

„Šárka je nejen nevšední kadeřnice, ale vůbec žena! Je zakladatelkou prvního sjezdového koloběžkového týmu No Control Scooters Punx a my Vám s ní přinášíme velice inspirativní a pohodový rozhovor.“

Příspěvek Šárka Odvárková – průkopnice downhillu na koloběžkách v ČR pochází z GRAVITY SCOOTERS

Příspěvek 4 Bikes 2016 pochází z GRAVITY SCOOTERS

Ve zkratce: Týdenní trip , 4 bikeparky, pár kocovin a Šárky největší pokrok.

Autor: Shaa

Měli jsme jet komplet, avšak Kubova práce rozhodla, že i přes tří člennou sestavu NCSP budeme opět jen dva, kteří budou čelit otázkám bikerů: „Co to je ? Jak se na tom jezdí ? Co na tom jezdíte ? Nebo ještě líp – má to brzdy ??“

Dovolená vzata a tak po pečlivých přípravách a zvážení našich (hlavně mejch) finančních možností, opouštíme od nápadu vyzkoušet nějaký nový bikepark a volíme tzv. osvědčené klasiky, parky kde už jsme měli možnost si nespočetkrát rozbít hubu (já) a zajet kudlu (>III< a Kuba). Sobotu strávíme na skate/punk jamu na Kladně a za tmy, v noci, vyrážíme směr první bikepark – pro >III< novinku – Lipno.

Po noci, v klidu a tichu, strávené pod širákem vedle auta nás ráno budí davy „turistů“ co přijeli obdivovat jistě krásnou – ale pro nás nenáviděnou – rozhlednu v korunách stromů. Parkoviště je rázem plné – a tak původní plán zdržet se na dva dni se rázem mění na koupi jen jednodenní permice…všude davy. Nejpomalejší lanovka v ČR díky neschopnosti vystupování turistů a neustálému zastavování se proměnila v ještě pomalejší peklo a davy dokonce tvoří i frontu. (>III<:“ pobaví nás páreček postarších motorkářů (jo Kubo měli třásně), který cestou na lanovce nahoru potváváme dvakrát jak se vezou dolů a z toho jednou i zaslechnem jak ona říká, že by si to klidně ráda sjela dolů…na čem už sme bohužel neslyšeli ale už jen ten podhled na dvojici v černý kůži na lanovce stál za to!“). Kombinace letních prázdnin a neděle opravdu tomuhle parku nesvědčí. No nic, na rozjezd dáme Modrou, a pak už jen střídáme žlutou a červenou. Žlutá je trať skákací – avšak protivítr je proti nám tak silnej, že ani zkušený dolítávač lavic >III< nemá šanci (>III<:“ bez rychlosti to prostě nejde, no“), ale na červené pod lanem je skoro jako doma. I přes strach z prken dává na poprvé všechny 4 překážky (lávkodrop, špička – na té si úspěšně pak rozbil hubu (>III<:“ to když sem zapoměl, že kombinace malá rychlost, ostrá hrana na přejetí a board kolobežky nejde dokupy“), wallride a skok) já umím jen dvě (špička, wallride) a tak >III< hecuje ustrašenou Šárku na lávkodrop. Dvakrát to objedu, než se mi podaří překonat strach a pak jí konečně dám-super pocit, opět zjištuji, že sem se bála něčeho rok možná dva úplně zbytečně. Na skok se nehecnu – sice už se mi na Lipno nechce, ale musím si tam alespon něco nechat – „co kdyby“, „náhodou“, „možná“ …“prostě“ anebo „jakoby“. Večer to balíme na další osvědčenou klasiku – Wagrain.

Jak milé překvapení – na parkovišti sami! Dáme večeři, pivko-dvě a uleháme opět pod širák vedle auta. (>III<:“ Hajzlíky sice zavřený ale druhej den už v pohodě – prostě nás asi po půlnoci už nečekali, hehe“). Než jsme přijeli, brutálně sprchlo, a tak druhý den začíná tak trochu blátoskill. Až doteď jsme měli tuhle sezonu štěstí jen na sucho – takže celkem pro nás vítaná změna (>III<:“ pro mě teda ne zas až tak moc, kór bez brejlí, za kerý sem tam musel nechat 50 Éček“). >III< mi skvěle načítá trasu (rozuměj – brzdí abych ho stíhala) a tak můj skill na klopénky začíná růst. Občas jede i za mnou (na brzdách samozřejmě) a dává mi pokyn – kdy „zhoupnout“ a kdy nebrzdit. Najednou mi narostl skill v rychlosti a jelikož narostl i můj skill v zatáčení doprava, tak zjištuji, že má, ne moc oblíbená trat Lilly se mění v něco zábavného. Ten den ještě dolítnu lavici před wallridem a za wallridem (dolní – na konci trasy však nikoliv) ale i tak bude večer co oslavovat. (>III<:“ Lilly sem si taky celkem oblíbil a páč byla mnohem sušší než Harmony a míň zroletovaná. No a hlavně tam byl trochu adrenalinovej přeskok přes strouhu, kterej se jinak musel tahat pěšky, což v dojíždění bikerů dost brzdilo..“). V krámu ke standartní zásobě radlerů a vín přihazujeme do košíku ještě křídy – budou se určitě hodit. Večer leje a tak zalezlý v kufru auta vypíjíme zásoby vína a je nám fajn. Druhý den se mi jezdí ještě o něco líp. Nemám už takový pocit „No Control“ a hlavně stíhám a sem tam zajedu i nějakého bikera. Síly mě však opustí brzy – a tak nechám >III< jezdit samotného, a začnu na parkovišti z křídy tvořit street (asfalt) art. >III< po pár jízdách (byl zlej) vymění koloběžku za křídy a dodělává na silnici naše super dílo (>III<:“ 10-ti letý fotbalistky co trénujou na hřišti vedle parkáče sou z toho celkem paf !)“). Máme první a poslední foto z tripu – velký nápis NCSP dostajlovaný Graviťákama. Balíme a míříme na Geiss.

Do Geissu dorazíme za tmy, a vše je jak má být – neskutečná zima. Dáme dojezdové pivko a balíme to spát – pod širák. Ráno zakoupíme třídenní permici a vyrážíme na naší nejoblíbenější trasu – Flow country. >III< mě nešetří – střídáme si stopu, a já se snažím co to de…a však v dolním úseku mi pořád ujíždí – i když mám pocit, že nebrzdím. Jsme oba rychlí, a tak mateme bikery tím, že je zajíždíme i když mají řetěz a šlapou. Je to pecka. (>III<:“ Jejich zmatení se nám pak ale vrací jako boomerang, když zjistíme, že se jednalo buď o nějakou bikeschulle nebo že ty dva vystajlovaný v troyleedisajnu sou starší než naši fotrové“). Všední den – žádné fronty. Jezdí se skvěle. >III< si dolítává lavice a mě učí jak se mám houpat. K přejezdu „boule“ po zadním kole jsem se sice jěště nedostala, ale začíná mi to jít. Nastal smutnej čas – což je v Geissu třičtvrtě na pět, nám se však z chráničů nechce a tak jdeme trénovat na lavice. Dolítávací >III< si trénuje jakousi ninja-trik-sestavu a já se (bezúspěšně) snažím o své první dolítnutí alespon jedné (>III<:“na kolobrndě to na ty lavice v Geissu není sranda – musí se hodně a kvalitně odrážet aby byla rychlost – sem to vokoukal od elasťáků – aspoň něco na tom jejich stylu může sjezdařům v nouzi pomoct, hehe“). Chvíli blbneme a večer dáváme zasloužené víno u ohně. Další den nezačíná moc úspěšně – pro mě, na flowčku prorážím zadní duši, (a to si říkám, že na píchání dvacítek už bych mohla být stará), další jízdu padám a ohýbám kotouč. Nevadí, je něco po poledni, spousta času něco najezdit. Volíme „tajnou“ (tajná protože nikdy nevím kde je – a myslím si, že to neví nikdo – podle stavu dlouho neježděná trať) X-ride… snažím se udržet >III< rychlost a stopu – avšak klopénka doprava stala se mi osudnou. Letím ven z tratě. Integrálou zhobluju nějaký šutry – au, naštěstí tělo padlo do měkka – do chráničů. Zbytek dne strávím s otřesem mozku na parkovišti. Občas se poblinkám, v hlavě permoníci, ale mám radost, že jsou kosti celý a tak nějak závidím >III<, že může jezdit. Poslední den je zas jako první – až tedy na to, že se konečně houpu (trochu) – a tak stíhám >III< i v poslední části flow country a v druhé – krátké – dávám dokonce i levej skok – sice nedolítávám až na dopad jako >III<, ale i tak – radost. >III< si ještě dá první a pak už i střední (sice s hrůzou v očích) dřevěnej drop před wallridem (dobře on). Za ním ho však strach několikrát porazí – a tak překážka pod dropama (odpal na skok + přejezd prken + seskok) musí zůstat do příště. Zablbneme (teda >III< – já už sem bez chráničů) ještě na lavicích a hurá směr Kocourov – pojezd a koncert.

Opět dorážíme za tmy, ale nevadí. Nemůžeme najít legendární nonstop výdejnu alkoholu u Nováků, a tak se spokojíme se zásobou vína, zakoupenou ještě za čárou. Těšíme se na zítřek, NCSP bude kompletní!! Dáme pojezd a večer – při příležitosti narozenin Michala – kluka co opravdu jezdí bez brzd, páč jednu nemá a druhá mu nefunguje – bude koncert pod lanem, 3 kapely. Budím se ale až kolem jedný odpoledne, uprostřed parkoviště – přikrytá spacákem… Moc vína asi nebo co… a dovídám se smutné zprávy – koncert je zrušen. No nic, vystřízlivět a asi domu….bikepark je totiž už dva týdny mimo provoz (což jsme věděli – ale v jednání bylo že nám lano na chvíli před koncertem pustí). V tom potkáváme Michala a je rozhodnuto – střízlivění se nekoná a navíc deme jezdit – máme vývoz na enduro. Trať suprová – dlouhá. Jen nemít průvodce Mikla, asi bysme se dokázali ztratit. Nakonec vyjde i puštění lana – na hodinu. Já toho mám plný kecky, a tak svůj stroj půjčuju Miklovy. Zase někdo, komu to sedlo – a tak nám ukáže neskutečnej diktát – první jízdu na tom skočí kocoura (dřevěněj odpal + dopad na kopec hlíny) a druhou si troufne na největší drop.

>III< rozhodně nezůstává pozadu a musím říct že je fakt na co se dívat. (>III<:“ došlo nakonec i na „Melounovku“ i když trochu chaoticky ale přece“). Nakonec nečekaně skvělěj den. Večer nás Mikl veme do legendy k Novákům, dáme dvojpívo, nakoupíme zásoby vína (pro změnu) a užíváme večer u ohně pod sjezdofkou…. V neděli dáme ještě koupačku a po zmizení promilý to balíme směr Praha.

(>III<:“ Podtrženo sečteno – parádní tejden plnej jezdění a veganskýho dlabance z domácích zásob – Díky Shaa – škoda jen, že sme nebyli komplet!!!“).

Příspěvek Kratší Gravity Trip 2014 pochází z GRAVITY SCOOTERS

Hřejivý pozdrav ze zimní Prahy do španělska zasílá downhillová parta No Control Scooters Punx. Letošní sezónu budeme na všech svazích opět středem pozornosti a to tentokrát hlavně díky překrásným dresům.
Veliké díky za vaši neustálou a bohatou podporu, která nám hodně usnadňuje dělat to co nás baví nejvíc – gravity scooter downhill!!!
Without gravity is no downhill – DOWNHILL IS GRAVITY!!!

Příspěvek NCSP-2016 pochází z GRAVITY SCOOTERS

Ráno se budíme a vstáváme cca kolem devátý ráno – jak jsem se změny času bál tak to dopadlo dobře. Probíhá ranní rituál, každej podle svýho. Kolem desátý jsme tak nějk všichni na kopci a pouštíme se dolu po různu. Počasí není tak slunečný jako v sobotu ale zase se zdá, že je teplejc, což Kuba řeší svlíknutím dresu. Přes to, že podmínky jsou pro mě teoreticky lepší než včera na mojí jízdě je znát mírná společenská únava z předchozího dne a jezdím dost mizerně. Pokouším se to nahradit návrhem na vyskoušení něčeho novýho jako je spodní část DownHillu nebo You go first. Oboje však s pocitem zklamání a vyřazení z dalšího programu protrpíme. Lávky na druhé jmenované trase by se časem daly naučit a polety na dvojákách, když by byla rychlost, možná taky ale kamení a kořeny, které jsou hlavní a všude přítomnou atrakcí nás odrazují od dalších pokusů. Pokračujeme v krosení na Flow a 4cross. Dávám prostřední z dropů vedle lavic – opět mě překvapila jaká bezedná díra se pode mnou otevřela uff. Na ten nejvyšší drop by nás musel někdo roztáhnout a nejsem si jistej jestli bych ten o 1,5m hlubší pohled vydžel :). Kuba zkouší wallride pod dropama ale ztraceně hledá z čeho by na něj naskočil a tak ho jen objíždí s obrovským otazníkem ve tváři. Při následným modelkování (diskuze kudy a jak se to dá jet) se shodujeme, že jediná možnost asi byl kámen z pravý strany. Já jsem ten wallride zkoušel loni ale bylo to vyloženě jak narazit do zdi. Požitek nula. Během jedný z posledních jízd nás potkává Mosquit a nakonec nás i fotí jak na novým skoku na konci Flow (viz KUBA-cowboy) tak potom i na lavicích (ekivilibristika-manuál po předním a chabej pokus o tabletop ++Pozn. >III<přijmu darem chrániče na kolena – dochází mi tejpa :)++ ).
Pak se dovídáme, že maj s Petrem v plánu vyrazit dřív a tak kombinujeme jak to vymyslet s koloběžkama, který byli přivezený jejich dodávkou. Nakonec se koloběžky po demontáži kol vejdou i do bohdaleckýho citrouna. Poslední jízda už byla opravdu totálním utrpením pro ruce a tak to balíme cca půl hodiny před posledním lanem. Navíc se začíná smrákat a v lesních pasážích přestává být vidět. Při dojezdu na parkoviště zjišťujeme, Petr s Mosquitem nejen, že ještě neodjeli ale že mají něco s elektrikou v autě a nejde jim nastartovat. Nakonec to řeší asistenční služba a odtah, přesedání do osobáku a další nepříjemný komplikace včetně velkýho časovýho zpoždění. Chvíli po nás doráží i Trenér s NoControlem, kterej má nový pedály (ze sekáče v servisu) páč ty starý totálně zničil svojí drsnou jízdou. Drzoun vytrvale drtí až do úplnýho setmění. K nim do dodávky nakonec umisťujeme partystan aby se komplikace s rozbitou dodávkou ještě neprohloubili. Do prahy dorážíme po klidný cestě celkem brzy a dáváme pivko se Shaa ve čtyřce a chlubíme se výkonama ;). Jako zakončení sezony hodnotím výlet do Geissu pozitivně a poučně. I když začíná poslední dobou trochu omrzovat jezditelnost pouze dvou tras, pořád je v Geissu dost nevyřízených účtů pro příští sezónu. >|||<

Příspěvek Geisskopf 24.-25.10.2015 – poslední lano 2015 pochází z GRAVITY SCOOTERS

Po skompletování strojů a navlíknutí atrap vyrážíme na lano společně s Mosquitem a Lenkou, kteří dorazili také zábavné poznávací cestě cca půl hodiny po nás. Pod lanem nás čeká překvápko v podobě akce Monínec patří psům – což obsahuje běžecký závody psů a psovodů. Další akcí je venkovní fitness na běžících pásech, ketrý zabíraj víc než polovinu z terasy, která sa o sobě je zmenšená cca na třetinu z důvodu probíhající rekonstrukce (pravděpodobně kanalizace).

Do polední pauzy stíháme dvě jízdy. Na to že sem den před byl poctivě doma, měl snídani doma a u marketu sem celkem dost unavenej (to má na svědomí i skutečnost, že sem ráno vstával moc brzo a navíc zbytečně – blíže viz změna provoizní doby copy general ). Můj styl jízdy mi připomíná, že jsem na koloběžce nejel asi moc dlouho. Jsem rozklepanej a nemůžu se rozkoukat. První trasu volíme novou odbočku – modrou, která začíná v lese, tzn. po první třetině kopce. Úsek je to pěknej s malejma klopenkama, pidi skokama a jedním přemostěním s dropem. Jak bylo avizováno jedná se o turistickou rodinou trasu což odpovídá skutečnosti. Jelikož jsem ale pořád zmaten ani jsem si nevšiml, že už jedem zase po původní trase. Ta návaznost se mi zdá trochu nepřehledná a nebezpečná s možností srážky – ale je to jenom můj subjektivní názor, který se mi naštěstí nepotvrdil. Další novinkou je dřevěná konstrukce před závěrečnýma lavicema. Tu jsme nakonec s Kubou oba pokořili doletem do dopadu – i když mě to trvalo dlouho a povedlo se mi to jen jednou. Rychlost na lavice je potom ale trochu extrémní a vyvolává přehnaný pocit brždění ale jinak je to super. Poslední výraznou úpravou, kterou jsem zaregistroval, je oficiální otevření tajnýho skoku před poslední lavicí a výjezdem na parkoviště. Jedná se o stejný skok, který jsem objevil náhodou při druhý jízdě loňskýho závodu Monínec Chainless 2014. Zmizel strom vymezující trasu klasickou vlevo a trasu vpravo přes skok. Skok jsem dal hned poprvý i když trochu s nejistotou a obtížema. Kuba ho úspěšně objížděl a na ryclosti mu to asi neubralo – ale i on ví, že skok je prostě „cool“ a „in“ a kdo ví co ještě.

Po polední pouze dáváme ještě další cca 5-6 jízd, klasicky píchám 20-cítku a půjčuju pumpičku od bikerů, který taky lákám na letošní Chainless závody 17.10.. Po tom co zaleze sluníčko za mraky konečně vidím v lese a tak dávám drop, kterej jsem loni nedával a vůbec konečně projíždím tenhle těžkej úsek s nějakou jistotou a rychlostí bez celodenního bloudění a hledání cesty. Mosquit dává drop hned po startu, kterej ale bez šlapání na kole není k překonání a na roztláčení kolobežky není zatím dost místa a taky dává dirtovej rádius, kterej je umístěnej před spodní novou dřevěnou překážkou s doskokem na její horní plošinu.

Po tom co dojezdíme dostáváme sladký zákusky od Lenky – cheesecake a další čímž, se totálně přejídáme. DH pes (černej čokl Krank Shaa a Kuby) se může z tý vůně zbláznit a skoro převrhne Mosquitovo auto, ke kterýmu je přivázanej. Po sbalení valíme směr domů, svatý kopeček včetně nezbytné zácpy a téměř dopravní nehody vlivem zkurveně krátkýho napojovacího pruhu za Voticema.

Výlet byl super i když se objevila spousta rušivých elementů snižujících koncentraci na jizdu a kvalitu samotné jízdy :). Úpravy parku hodnotím velmi pozitivně, jen spodní část mohla zůsta i včetně původního dropu před lavicema ale vzhledem k tomu, že asi budu jezdit přes tu novou dřevěnou megalavici tak mi to asi může být jedno. Těším se na závody!!!

>III<

Příspěvek 19.9.2015 – Monínec – after pochází z GRAVITY SCOOTERS

Na místě mělo být příjemné počasí, něco kolem nuly přes noc a 12-ti stupňů přes den. Každopádně i když jsme dorazili v podstatě před svítáním, bylo asi 8 stupňů, což bylo příjemné překvapení. Postavili jsme stan, nacpali se každej do dvou spacáků a probudili jsme se až kolem 13:00. Byl jsem sice trochu zklamán, že si nezajezdíme celej den ale co, hlavně že nesněžilo a těch 15 stupňů bylo naprosto ideální na ježdení. Na začátek jsme si sjeli modrou lajnu, ale hned jsme usoudili, že na ní nemá smysl ztrácet čas. Takže pak už jsme drtili pouze červenou. Lukáš kňoural, že mu to nejde (aby ne, když tenhle rok jezdil pouze asi 5 dní) ale nakonec se rozjezdil. Já jsem si klasicky užíval trať plnou skoků a celkem mě překvapilo, že oproti poslední návštěvě nebyla trasa ani tak moc rozbitá… přece jen lidí tam jezdí hodně a i tento víkend bylo plno a občas se pod lanem tvořili i fronty. Jelikož jsme si s sebou vezli gopro, tak jsem poslední jízdu dokonce natočil i nějaké to video, který nikdo neuvidí… proč to se zeptejte v datartu v Edenu, dřív než ho zapálim i s jejich debilníma SD kartama. Jelikož se stmívá brzy a vypadalo to, že tahle noc nebude tak „teplá“ jako předešlá, hned po doježdění jsme vytáhli grill, udělali jídlo a ze základu z grilu rozjeli oheň. Obrněni proti zimě zásobou zbytků alkoholů z jednoho baru v Praze který se zavíral, jsme vyrazili do ofenzívy proti chladné noci a postupně míchali absurnější a nechutnější druhy alkoholů, podle toho jak pitelné lahve docházeli. Druhý den jsem v nedopitém hrnku našel drink zelené barvy, ale nic co jsme s sebou vezli nemělo zelenou barvu… tak nevim…

Ráno jsme se probudili celkem brzy, asi v půl 10-té, nicméně nám oběma bylo neskutečně špatně. I přes tuhle nepřízeň jsme vyrazili na svah a zjistili jsme že jediná chvíle kdy nám není tak moc zle je, když jezdíme. Holt člověk se soustředí na to aby se nezabil, tak přestává cítit co se mu děje v hlavě a v žaludku. Po třech jízdách dáváme pauzu na oběd, kterej ani jeden z nás nezvládáme sníst celej a opět jdeme radši jezdit, jelikož to neni takový utrpení. Já strkám do kapsy gopro s tím, že si to jednou sjedu a pak ho nasadím a natočim nějaký ten materiál. Ovšem co se nestane, ze zadního kola se začnou ozývat odpudivé zvuky které škubají celým rámem a cítím jak mi přes board vibrují do nohou. Výsledkem jsou asi rozemleté ložiska v zadním náboji, což si ale člověk neověří, když si s sebou na místo 500km od domova veze jen imbusy. Tak jako tak, i kdybych se do toho náboje dostal, nic bych s tím nenadělal. Super bylo i zjištění, že i když s sebou celé léto vláčim náhradní zadní kolo, tentokrát jsem si ho nevzal (hlavně, že máme soda stream a párty stan, který zabere půlku auta a ani jsme ho nerozbalili). Co se dá dělat, na koloběžce už se neprojedu, tak si od Lukáše beru jeho impozantní RB s tím, že si to alespoň ještě jednou sjedu na kole. Ale nejsem na ty celopéra zvyklej, tak mě z toho bolej nohy, neslušně špulim zadek a vůbec je to nějaký divný. Dojídáme tedy zbytky oběda a balíme to směr Praha (po cestě nás ještě děsí navigace tim, že cesta bude trvat snad 9 a půl hodiny, ale s úlevou zjišťujeme, že je pouze špatně nastavená).

Takže další úspěšný výjezd je za námi, kdo by měl zájem se s námi někdy zůčastnit, tak pište na mail cestovka@hrůzy.at.

Kuba

Příspěvek Serfaus – 25.-27.9.2015 pochází z GRAVITY SCOOTERS

Příspěvek 19.9.2015 – Monínec pochází z GRAVITY SCOOTERS

Příspěvek Geisskopf – 31.7.-2.8.2015 – after – foto pochází z GRAVITY SCOOTERS