Jak sem začal tuto část reportu je v Semmeringu pekelná kosa. Po tříhodinový cestě v autě kde je vedro k zalknutí najednou vítr a zima takže musíme do podlíkaček abychom nezmrzli. Celkem tepelnej šok. Neleníme stavíme stan, kurtujeme ho k autu a rozděláváme grill. Klasika brambory se zeleninou v alobalu nás nasytí a usínáme u dohořívajícího ohně. Ráno nás budí zima u vycházejícího slunce (ehm, v devět hodin ráno), dáváme snídani a valíme na kopec. Je tu málo lidí takže žádný fronty na kabinkovou lanovku. Nahoře mě čeká překvapení v podobě houpačky, kterou samozřejmě s velikou radostí pokořuju a jedeme dolů. Trail začíná klopenkama cca 0,5m vysokejma což není sice málo ale jelikož jsou plný štěrku tak to není ono. Ostatní klopenky níž jsou sice podobný ale vyšší takže se do nich opřít dá. Jsou ale plný děr takže pro stroj s neodpruženou zadní vydlicí to není úplně ideální. Následuje pasáž v lese kde jsem totálně v pasti, protože nevidím na metr před sebe takže logicky brzdím – to se ukáže jako správný řešení protože je tady mraky rolet a kořenů. Po chvilce se rozkoukám a jsem schopen se jim vyhnout nebo je přejet po zadním. Každopádně sem z toho trochu na větvy. Dojedeme tenhle úsek až ven z lesa kde je jakoby odpočívadlo a je odtud vidět na začátek fun parku. Tam se dá dojet dvěma cestama a jedna z nich je klopenkama s odbočkou na Sweet and sexi trail (lávky, dropy). Tou cestou jezdím prvním den pořád. Ve fun parku jsou dvě polodřevěný lavice hned za sebou, kdy první má před dopadem takovej divnej hrbol cca 15-20cm vyšší než je vodorovná rovina lavice – smysl nechápu ale je to tak.
Druhá lavice má hliněnoštěrkovej dopad a na odrazu je na ní nakreslena rozbočka na wallride nalevo a nebo wallride napravo. Wallride napravo je u lavice, kerá se dá skákat sama o sobě. Za touhle věcí navazuje dirtová lavice co kope do vzduchu, vedle ní je vysoká lávka zakončená dropem cca 1,5m vysokým s dopadem shodným s lavicí. Po těhle dvou ještě následuje dřevěnej drop ale ten už sme nedávali. Před dirtovou lavicí je odbočka vpravo na airline, kde je za sebou nasázeno sedum skoků z nichž první tři jsou mezi zatáčkama a poslední 4 jsou v rovným úseku. Nejsou to žádný kopáky kde by se dali dávat extra triky ale je příjemný se jen tak proletět zadarmo, ne? Po týhle zábavný části přichází pasáž v lese kde nastává peklo a černá noční můra pro skůtry – úsek s kořenama a šutrama. Zocelujeme naše dovednosti v tomhle nepřátelským terénu a dojížíme k přescesťáku = dřevenej drop přes cestu cca 1,5-2m vysokej s dopadem do díry v zatáčce a navazující na další část v lese samozřejmě se šutrama a kořenama. Tam se taky nachází další dřevěnej drop do vejšky na, kterej ale nemůžeme vzhledem k naší rychlosti na kořenech a šutrech ani vyjet. Za zatáčkou vpravo je skok do údolíčka (tam taky nemáme rychlost) a další skok do ještě větší díry (kterej už dáváme páč se to z kopce rozjede) což je nájezd na skok do vejšky a navazující poslední černou pasáž – ano s kořenama a šutrama. Přímo nad lanem je poslední úsek začínající dřevěnejma dropama s následujícíma klopenkama a dvěma lavicema. Dropy jsou zadarmo jen to nepřehnat s rychlostí, která se z poměrně prudkýho kopce dá nabrat velice rychle. Jo je to ta část odkud si Shaa přivezla před 3 nedělema zlomenou klíční kost :(. Klopenky jsou klasika – vymletý, lavice se dá z mojí pozice doskočit jen ta první páč na duhou sem neměl ani jednou rychlost. Po několika jízdách kdy zkoušíme různě nepříjemný pasáže objíždět zjišťujeme, že ty pekla na kořenech a kamenech (K&K) se nějak přejet dají ale vymletý klopenky a hlavně první úsek v lese se prostě díky nim objet musí. První klopenky a půlka prvního drncavýho úseku v lese se dají objet po zábavný pasáži po lávkách (samozřejmě proloženýma K&K). Druhý klopenky před odbočkou na Sweet and sexi se dají objet skokem nahoru do lesa takže taky v pohodě. Během druhý jízdy ale Kuba zjistí, že ty zvuky co vycházej ze Šárčiný koloběžky jsou fakt divný a při pohledu na board uvidí, že obě trubky rámu pod boardem jsou prasklý skoro po celým obvodu a že to pohromadě drží víceméně díky ocelovýmu plechu zespoda boardu. Takže paráda, přivezli sme z prahy stroj na kterým se jezdit nedá. Nastává teda opět střídání v jízdě na trojce (stroj >III<). Jezdím druhou půlku a nejdřív píchnu zadní kolo a během poslední jízdy, kdy zkouším drop přes cestu ale v malý rychlosti takže sebou plácnu na rovinu a né do dopadu, i přední kolo. Druhej den Kuba zjistí při první jízdě, že je tam i osma. Odpružená vydlice šla nadoraz – pěkná pecka. Den končíme klasicky u grilu a ohně za nástupu pekelný zimy. A to přes den pražilo o sto šest, ještě že foukal občas ten vítr.
Druhej den se budím až když je Kuba připravenej se vším všudy vyrazit jezdit. S klidem, že se najím a provedu ranní očistu ho posílám jezdit. Po včerejším karambolu na posledním K&K úseku kdy sem sjel z úzký cesty (a možná sem ji i kouskek strhnul) a narazil si bok cejtím natažený tříslo a moc to na ježdění nevidím. Kuba se vrací s tím, že to tam dával na maximum jak šílenec a že je úplně hotovej. Já nevěřícně zkouším jestli jízda na koloběžce je stejně jako v případě odřenýho kolene uzdravující a zjišťuju, že s tím tříslem se jezdit dá. Navlíkám atrapy a du na to. Kromě klasický jízdy dávám krátkej wallride a zkouším dirtovej skok, kterej byl předchozí den uzavřenej. Na pasáže K&K ale nemám síly a tak ty poslední dvě objíždím po cestě pro Rollery (což sje trať pro koloběžky, které si tam půjčují rodiny s dětma a jezděj po cestách dolu, s pneumatikama šikokejma cca 20-30cm – nikdy bych na takový jet nechtěl ani zadarmo, blee. Dám tři jízdy a mám toho taky plný zuby. Dáváme pauzu, já oběd, Kuba spánek a vyrážíme na fotosession. Bereme obě koloběžky a foťák. Natáčím Kubu na lávkách v první lesní části. Do fun parku dojíždím na Šárčiný kolobrndě opatrně jak jen je možný. Její světlost je snížená snad o 5centimetrů takže každej kořen v tý malý rychlosti přenáším a celej úsek, kterej normálně může trvat max 5 minut se vleču snad čtvrt hodiny. Tam na mě už čeká Kuba a fotím a natáčím jak první dva skoky tak wall ride na levý straně. Kuba dělá to samý pro mě akorát, že dávám wall ride na pravý straně a závěrečnej dirtovej skok, kterej ale neustojím a místo toho abych dopad na zem s oběma nohama na boardu netrefím zadní nohu a dopadám s ní na zem takže končím na šikovně v obraně pravýho kolene a třísla na levým boku, kterej si samozřejmě odřu. Skoky dáváme s vytláčením (tzn. žádný lano) ale je to pro nás jediná možnost jak neztrácet čas a zbytek sil, kterých máme už pomálu. Dojezd volíme po Roller trase až k autu, kde balíme a odjíždíme. Cestou vracíme lahváče v Bille a kupujeme presentíky. Cesta na svatý bohdalec zabere cca 5 hodin ale utíká mi to rychle, protože celou dobu sepisuju tuhle část reportu. Uff. (11.7. >III<).
Celkově při porovnání s předchozím tripem bych ten 2015 vyzvednul co se týká skillu a samotnýho ježdění. Naopak nepříjemných situací mohlo bejt míň. Ale aspoň to bylo o tolik bohatší celý. Super bylo, že sem poznal další nový parky a zjistil, že i když se zrakvím hned v prvním parku dá se ten zbytek užít. (05.8. >III<).