Do tohohle bikeparku se celá NCSP ráda vrací. Přestože jsme tam tuhle sezonu každý z nás minimálně jednou byl, rozhodli jsme se jet tam znovu a po delší odmlce, zase komplet. Tentokrát se dala dohromady větší banda a společnost nám dělalo pár kamarádů, bikerů. Na parkoviště dorážíme něco po desáté a potkáváme se s Trenérem (Honzin) a Pavlem. Zakoupíme dvoudenní permice (až na Trenéra – ten jde do bodovky) počkáme, až si Kuba vymění duši (zase to nějak nestihl udělat doma, táhne se tohle prokletí s ním celou letošní sezonu, měl by ty dvacítky přestat píchat) a hurá nahoru, na Flow Country. Dneska by to šlo, zapomněli jsme si asi nasadit brzdy, všichni to dolů dáváme v nebezpečné rychlosti, dokonce i já stíhám pekelné tempo kluků. Trať je lehce zmoklá, což je výhoda, klopený jsou jak z betonu, skvěle se do nich opírá. První dvě jízdy si sice musím zvykat na nové chrániče (na krunýř proto – že skoro nevím že, ho mám, skvělej pocit a na prkno kolem krku naopak proto, že cítím něco, co tam být nemá). Je sice víkend, ale máme štěstí, v Geissu ani noha. Trenér je s formy (podával noc předtím olympijské výkony – prej, což nám nahrává v utahování si z něj), tak to balí do hospody na schnitzell a pak do auta, spát. Odpoledne se zas všichni potkáváme, ale začíná pršet.
Déšť nevadí až do doby, kdy přestává být vidět a promoklí durch víme, že začíná být zle. Volíme kratší mokrou pauzu a doufáme, že to přejde. Po čase už jen mrholí, tak až na Kubu, který nemá brýle a je v hejtu z mokra pokračujeme. Flow je za mokra snad ještě lepší, dost nás to baví, jen cestou na horu nás drtí neskutečná kosa. Těšíme se večer na oheň grill a pivka.
Večer za námi přijede Mosquiťák s kamarádem Petrem, byli ten den na Špičáku. Máme pohodu s ohněm a grilem. Hvězdy na obloze nám říkají, že zítra bude sunshine. Znaveni alkoholem někdy v noci usínáme a pravda, ráno nás budí nádherné sluneční paprsky….
Než však stihneme posnídat, paprsky se mění v jeden černý mrak a leje jak ze sta konví. Start dnešního pojezdu budeme muset odložit, nevadí. Kolem jedenácté je počasí už mírnější, jezdit se dá (sem tam mrholí, občas sprchne víc a občas vůbec) tak dem nato. Lano celý pro nás. Dnešek mě baví ještě o něco víc, dokonce i Trenér (dneska má formu) mě chválí. Lavice až na jeden pokus – a pouze tu druhou sice stále neodlítávám, ale těší mě pohled na kluky, jak jim to jde. I přes to, že je tam opravdu těžké sehnat bez řetězu rychlost, to dávají čistě a i s trikama.
Kuba si to rozmyslel a konečně začal píchat starší, dvacetšestky tak jde zase měnit duši. Havran nezůstává pozadu a píchá taky, tentokrát dvacítku. Horu zahalí mlha, a cestou vzhůru to v nás vyvolává parádní pocity. Stuha dohlídnu na Pavla, co jede přede mnou. Mosquiták hecne Havrana na Downhillovku, já a Kuba s chutí odmítáme – tak nějak už asi víme, do čeho bychom šli. S ne moc nadšeným Havranem se potkáváme u fourcrossu, kde nám sděluje své super dojmy jak si to (ne)dal.
Nálada je skvělá, i přes nepřízeň počasí, nechce se nám domu… Mosquiťák nahrává na GoPro pár slavných minut HAvrana na začátku Flow a pak už jen tak tak stíháme poslední jízdu, dneska zamykáme. Shaa